Váš košík je aktuálně prázdný!
Kolbenovou ulicí
(Kolbenka – ČKD Vysočany (Stalingrad) )
Doba trvání: 1,5 hodiny
Počet zastávek: 12
Délka trasy: 1, 4 km
ČKD (Českomoravská Kolben-Daněk) byla významná československá strojírenská firma založena fúzí společností Českomoravská Kolben a Breitfeld-Daněk. Společnost se specializovala na výrobu těžkého strojírenství, včetně lokomotiv, tramvají, a elektrických zařízení. Po druhé světové válce byla znárodněna a hrála klíčovou roli v průmyslu.
K 1. lednu 1950 založeno devět nových národních podniků. V rámci reorganizace ČKD byly vytvořeny: ČKD Blansko, ČKD Česká Lípa, Pražská armaturka (později známá jako Modřanské strojírny ČKD), ČKD Slaný, ČKD Kotlárna (později ČKD Dukla), ČKD Loděnice, ČKD Sokolovo (závod v Libni), ČKD Vysočany (později přejmenovaný na ČKD Stalingrad) a následně ČKD Děčín. Nástupnickým závodem po původním ČKD (resp. závodu Kolbenka) byl Stalingrad. Jeho výrobní program zahrnoval elektrotechniku, strojírenství a slévárenství.
Po sametové revoluci prošla firma privatizací, ale čelila finančním potížím. V roce 1998 skončila v konkursu a její jednotlivé divize byly postupně rozprodány.
Trasu si můžete projít sami za pomocí plánku a popisků jednotlivých budov, nebo se zaregistrovat na komentovanou vycházku, kde vám ukážeme i některá zákoutí, která byste možná jinak nenašli. Termíny jsou stanoveny na listopad a prosinec.
1. Elektrotechnika (provoz Mechanika)
Jedna z nejvyšších industriálních staveb své doby. Budova vznikala v několika etapách. Nejstarší je střední část stavby, která je vidět na snímcích již z desátých let 20. století. Tato část byla dodatečně upravena počátkem dvacátých let (1922) a protažena jižním směrem k ulici Kolbenova. Rok dokončení se tedy datuje k letopočtu 1923/1924 firmou Václav Nekvasil. K této starší části bylo jen o několik let později (cca 1927) přistavěno expediční skladiště (označeno číslem 230) s modernější plochou střechou. Má čtyři nadzemní a jedno podzemní patro. Původně sloužila jako montovna elektrických přístrojů, malých strojů a elektromotorů (Elektrotechnika, později známa jako Mechanika). Prochází jí vlečka, která vedla dále na západ.
Unikátním prvkem budovy je sloupový systém s hřibovými hlavicemi v suterénu, který je považován za nejstarší dochovaný příklad tohoto typu konstrukce na našem území. Podobný systém lze najít například na Nákladovém nádraží v Praze nebo naproti v hale E bývalé Pragovky.
Budova s označením 340 sloužila od roku 1929 jako továrna malých strojů. Vyráběly se zde motory, menší přístroje, křesla, zubařské vybavení, apod. Celý objekt byl čtyřpodlažní s jedním suterénním prostorem táhnoucím se pod celou jeho délkou. V pozdějšíh letech se zde nacházela spíše expedice hotových výrobků s menšími provozy v nižších patrech. Nejvyšší patro, které dříve sloužilo také k výrobě, bylo po znárodnění a převzetí moci komunistickým režimem přestavěno na kanceláře.
Během normalizace byl u továrny vybudován kryt civilní obrany (CO) s hlavním vchodem zvenčí a jedním nouzovým ze suterénní části (kde byl sklad materiálu, apod.) Dnes se budova přestavuje na byty.
3. Chladící věž
Chladící věž v areálu závodu ČKD byla využívána k ochlazování přehřáté páry z přilehlé kotelny. Tato samostatně stojící oktogonální stavba na nízkém soklu, která se směrem vzhůru zužuje, je tvořena dřevěnou konstrukcí rozdělenou do čtyř horizontálních částí. V nízké soklové části se nacházejí technologické podezdívky, kryté dřevěnými žaluziemi, s dochovanými prvky rour přívodného vedení.
Na počátku padesátých let 20. století byla původní zchátralá celodřevěná chladící věž nahrazena novou. Nová věž má rámovou konstrukci, která byla místo prken vyplněna vláknocementovými vlnitými deskami.
V sousedící kovárně působil i Petr Miller, organizátor stávkového hnutí mezi dělníky. V listopadu 1989 přivedl na Václavské náměstí tisíce lidí z ČKD. Dostal se do vedení Občanského fóra a prosinci téhož roku se stal ministrem práce a sociálních věcí.
Hala E v areálu bývalého závodu Praga na Kolbenově ulici je rozsáhlá trojlodní hala ve tvaru písmene E, tvořená železobetonovým skeletem se šestiúhelníkovými pilíři s hřibovými hlavicemi. Fasáda je charakteristická třemi horizontálními pásy oken.
Hala byla postavena v letech 1931–1933 firmou ing. Skorkovského podle projektu Josefa Kalouse a Stanislava Bechyně jako ústřední skladiště Ministerstva pošt a telegrafů. Po válce přešla do vlastnictví firmy Praga. Technické zázemí skladiště zahrnovalo také unikátní komín s vodojemem.
V tamních provozech byl podepsán v roce 1968 „dopis 99 pragováků“, který komunistům pomohl jako reprezentativní hlas dělnické třídy k ospravedlnění invaze vojsk Varšavské smlouvy.
5. Jídelna
Velká budova tzv. „nové jídelny“ vznikla v polovině 20. století. Nesloužila jen pro strávníky, ale konaly se zde i různé kulturní akce. Tento, ale i přilehlé objekty vstoupily do historie v roce 1968.
6. ČKD Elektrotechnika (Kostel)
Hala, která pro svoji dispozici získala mezi místními dělníky označení „kostel“. Hala tvoří de facto hlavní loď s bočními prostory podobně jako u sakrální stavby.
Tato budova je jedna z mála, kde se ještě do dnešních dní vyrábí. Společnost ELEKTROTECHNIKA, a.s. se specializuje na výrobu pohonů pro čerpadla, válcovny a těžní stroje, kompresory, technologii pro filtraci, měnírny pro MHD a další. Čas od času se otevřou velká vrata, ze kterých se expedují hotové výrobky svým odběratelům.
7. Slévárna AGMA a.s.
Slévárna barevných kovů je druhou a jedinou industriální stavbou ve Vysočanech, která dodnes plní svůj původní účel. Hala „malé slévárny“ byla dokončena v roce 1929 pod číslem 580 a postavena firmou Václav Nekvasil.
V současnosti je v této budově sídlo společnosti AGMA a.s., která zde provádí odlévání bronzu a hliníku. Z technického hlediska se jedná o podsklepenou halu s trojlodní konstrukcí a lehkou plechovou střechou, která je podpírána ocelovými příhradovými nosníky. Ty jsou umístěny na dvou železobetonových stěnách, jež oddělují jednotlivé lodě a zároveň slouží jako nosiče pro vnitřní portálové jeřáby.
Spolek místních obyvatel se snaží o záchranu této průmyslové haly, která by v budoucnu mohla tvořit dokonalý vstup do nové čtvrti, a to na dohled od stanice metra s příznačným názvem “Kolbenova”.
Zdravotní středisko sloužilo svému původnímu účelu od třicátých let minulého století až do roku 2022, kdy se odstěhovali poslední doktoři. Dnes je budova pronajímána různým nájemcům s garantovaným nájmem maximálně do konce roku 2026.
9. Poliklinika Kolbenova
Budova byla vybudována v roce 1923 pro správce areálu. Později byla přeměněna na jedno ze zdravotních středisek zaměstnanců ČKD. V roce 1993 byla poliklinika zprivatizována. V současnosti je celý objekt na prodej.
10. Hala č. 18
Lisovna a malá kalírna automobilky Praga. Postavena po válce. Hala není kulturní památkou, ale podle všeho se zdá, že s ní developer v projektu dále počítá.
11. Budova továrny Aero
Poslední budova továrny Aero , která zde vyráběla vojenská letadla a později i automobily. V dnešním skladu prodejny knih byl kdysi i jeden ze vstupů do areálu. Budovy byly později včleněny do ČKD Trakce. Architekt Jindřich Freiwald navrhl shodou náhod také stejnojmenné kino Aero na Žižkově (nemělo s továrnou nic společného).
12. Stanice metra
Původní název byl ČKD. Než se ale stanice otevřela, tak strojírenský gigant zkrachoval a proto došlo ke změně na „Kolbenova“. Vestibul je umístěn v torzu nedokončeného osmipatrového hotelu. Architekti bratři Chalupovi.
Kniha právě v prodeji!
Architektura, co dala život umění
