Budova Mechaniky ČKD
Budova „Elektrické přístroje“, známá též pod názvem „Mechanika“, stála v areálu bývalé ČKD Elektrotechnika ve Vysočanech. V kontextu prudké stavební proměny této nejrozsáhlejší průmyslové oblasti Prahy byla cenným, avšak ohroženým dokladem meziválečné průmyslové architektury.
Mechanika byla postavena v roce 1921 – podle projektu stavební firmy Karla Skorkovského a Václava Nekvasila. Její dnešní podoba je výsledkem několika stavebních etap. Původně byla budova zamýšlena pro výrobu elektrických strojů a přístrojů, vyráběly se zde především elektromotory a transformátory.
Po znárodnění a potřebných změnách výrobních programů se zde kompletovaly skříně pro elektrickou výzbroj tramvají a lokomotiv a poslední patro bylo předěláno na kanceláře. Sídlili zde napřílad konstruktéři pohonů těžních strojů.
Architektonický a technický význam
Budova Mechaniky byla etážová hala, jejímž klíčovým prvkem byl železobetonový skelet nesený osmibokými pilíři.
V suterénu budovy byl použit systém sloupů Considére s hřibovými hlavicemi. Tyto hřibové stropy byly považovány za progresivní technologii, umožňující větší nosnost a rozpony při nižší konstrukční výšce. V horních dvoutraktových podlažích se pak nacházely charakteristické rámy. Stavební firma Karla Skorkovského, pro kterou pracoval i Stanislav Bechyně (odborník na betonové stavby), se na projektování a provádění těchto železobetonových plochých stropů specializovala.
Historický význam Mechaniky byl ještě umocněn v porovnání se starší, konstrukčně podobnou stavbou bývalé automobilky Praga, zbytečně zdemolované při stavbě Sazka areny.
Z tohoto důvodu byla budova Elektrických přístrojů (Mechanika) nejstarší dochovanou stavbou s hřibovými stropy v českých zemích. Navzdory své technické a historické hodnotě však Mechanika unikala pozornosti památkové péče, na rozdíl od nedalekého poštovního skladiště (budova E), které je kulturní památkou od roku 2003.
„Nahoře v tom posledním patře sedával dodavatelák (DIZ). Měli tam projekční kanceláře. Tady byli projektanti těžních strojů v rámci DIZu a za nima jsme chodili…
…za ním pak byly haly točivých strojů. A kdyby se šlo ještě dál, až do míst, kde je dnes ten autosalón, tak tam byly transformátory“
— Ing. František Haluška, projektant a předseda ZV ČSOS – kovo (vzpomínky v rámci rozhovoru na jaře 2025)
Demolice a další budoucnost
Kompletní odstranění budovy proběhlo na přelomu října a listopadu 2025. Její zánik představuje ztrátu unikátního dokladu pokročilé meziválečné stavební technologie, která formovala pražský průmysl. Tento komplexní vztah mezi architekturou a konstrukcí je v současném procesu přeměny vysočanských areálů často přehlížen.
Na jejím místě má v rámci další etapy bytové výstavby vzniknout poloviční “replika”, což bude zcela nový bytový dům s fasádou odkazující na bývalou Mechaniku.
