Automobilka Praga

Historie značky Praga sahá až do roku 1907, kdy ji založily Českomoravské strojírny společně s Ringhofferovými závody jako možnoou odpověď na rozmach Škodových závodů. Ringhoffer ale u společného projektu dlouho nezůstal a tak o dva roky později ukončuje spolupráci. Automobilka v té době nebyla příliš úspěšná a už to vypadalo, že by se storjírny přece jenom měly orientovat spíš jiným směrem.

Naštěstí přišla státní zakázka na nákladní automobily a také vstup konstruktéra Františka Kece, jehož vůz Praga V 1911 nastartoval automobilku. O rok později vyjely z linky první vozy Praga Grand (s nimiž jezdil i TGM) a v roce 1919 se z konstruktéra Kece stal generální ředitel.

Období po světové válce až do roku 1940 lze považovat za největší rozmach továrny. V roce 1929 je v provozu přes 14 000 automobilů Praga a ostatní výrobci zůstávají daleko vzadu. Roční výrobní kapacita představuje 5000 ks na přelomu 20. a 30. let minulého století. V Libni dochází k modernizaci dílen a buduje se síť obchodních zástupců a opraven. Praga je začleněna do nově vzniklého koncernu ČKD a ve třicátých letech tvoří přes 40 % jeho obratu. Především je to díky zakázkám ministerstva obrany na dodávky nákladních a sanitních vozů a kombinovaných dělostřeleckých traktorů. V tomto období také vzniká letecké oddělení v Karlíně a chvílí se experimentuje i s loděnicemi Praga.

Díky bombardování Libně se z továrny staly 25. 3. 1945 trosky a je tak nutné najít jiné zázemí. To se podařilo ve Vysočanech v areálu, kde si za války firma Junkers postavila haly na montáž leteckých motorů. Již v říjnu tak mohla být obnovena výroba nákladních vozů RN (Rychlý Nákladní) a RND (Diesel), velmi potřebných pro poválečnou obnovu.

Hala E byla vrácena poště, ale o dva roky později ji musela předat automobilce Praga. Za účelem zvýšení výrobních kapacit byly v letech 1946-1948 postaveny haly č. 13, 14, 18 a 19. Haly E a 19 byly prohlášeny za kulturní památky, haly 13 a 14 zbořeny a poslední 18 stále hledá svoje budoucí využití.

Na začátku padesátých letech byla zahájena výroba legendárního vozu V3S a o něco málo později S5T. O deset let později se z Pragy stávají Automobilové závody Klementa Gottwalda, výroba aut se přesouvá do Avie a ve Vysočanech se vyrábí převodovky a další komponenty.

Podnik přežil i vlnu privatizace po roce 1989 a i přesto, že ještě v letech 1995-1997 vykázal zisk, o dva roky později výroba ve Vysočanech skončila.