Rok 1968 patří k nejvýznamnějším mezníkům československých dějin druhé poloviny 20. století. Reformní proces známý jako Pražské jaro přinesl uvolnění politických poměrů, oslabení cenzury, větší prostor pro veřejnou diskusi a snahu reformovat socialistický systém. Pro vedení Sovětského svazu však vývoj v Československu představoval stále větší problém.
Napětí se naplno projevilo během léta. Vojenské cvičení Šumava, které proběhlo v červnu, ukázalo, že Sovětský svaz je schopen přesouvat na československé území značné množství vojáků a techniky, kterým se poté ale příliš nechtělo zemi opouštět. Poslední jednotky odjely až 3. srpna.
Dopis 99 Pragováků
Do této atmosféry vstoupila také vysočanská Pragovka, tedy Automobilové závody Klementa Gottwalda. V červenci 1968 vznikl dopis adresovaný sovětským představitelům, který podepsalo 99 zaměstnanců závodu. Text vyjadřoval obavy z vývoje v Československu a především podporu přátelství se Sovětským svazem a přítomnosti sovětských vojsk. Dopis byl datován 18. července a 30. července jej zveřejnila moskevská Pravda.
Sovětská propaganda jej pochopitelně využila. Dokument měl působit jako autentický hlas československých dělníků, kteří údajně žádali Sovětský svaz o pomoc proti „kontrarevoluci“. Ve skutečnosti však rozhodně nešlo o stanovisko celé Pragovky. V době jeho vzniku byla značná část zaměstnanců na dovolené a po návratu většina pracovníků s jeho obsahem nesouhlasila.
Důležitý je především další vývoj. Signatáři svůj postoj po sovětské invazi přehodnotili a proti okupaci se veřejně vymezili. Z dopisu, který měl původně demonstrovat údajnou podporu sovětskému zásahu, se tak stal pozoruhodný příklad toho, jak rychle se v srpnu 1968 změnila situace i postoje jednotlivých lidí.
Signatáři dopisu sovětskému velvyslanectví ze závodu Auto-Praga ostře odsuzují okupaci:
Signatáři dopisu ze závodu Auto-Praga odeslali včera sovětskému velvyslanectví a našim nejvyšším stranickým a státním orgánům své stanovisko k okupaci ČSSR. Píší v něm, že se ve svém dopise uveřejněném v moskevské Pravdě chtěli vyjádřit k myšlence přátelství mezi našimi národy, ale že byl dopis poněkud nevhodně formulován.
Dále píší: „Tento dopis byl uveřejněn v moskevské Pravdě v době jednání naší stranické delegace s představiteli KSSS v Čierné, což jsme již bezprostředně po zveřejnění pokládali za jeho zneužití.“
„S hlubokým rozhořčením a zklamáním jsme přijali vstup armád Varšavské smlouvy na naše území. Tento čin je v hlubokém rozporu se zásadami přátelství mezi socialistickými státy. Nezákonná okupace našeho státu vojsky Varšavské smlouvy je pro nás, kteří jsme chovali vřelé sympatie k SSSR, hluboce morálním zklamáním.“
V závěru požadují, aby okupační armády okamžitě opustily naše území a aby byly nahrazeny veškeré škody, které okupací vznikly. Plně se staví za demokraticky zvolené představitele našeho státu, presidenta Svobodu, předsedu vlády ing. Černíka, předsedu NS Smrkovského a prvního tajemníka ÚV KSČ A. Dubčeka.
V závěru důrazně žádají otištění tohoto svého dopisu v moskevské Pravdě.
Práce, 24. 8. 1968
21. srpen: vojska vstupují do Československa
V noci z 20. na 21. srpna překročila československé hranice vojska Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Bulharska a v menší míře také NDR. Jejich cílem bylo zastavit reformní proces Pražského jara. Československé vedení vyzvalo obyvatelstvo, aby nekladlo ozbrojený odpor.
Lidé odstraňovali orientační tabule, přepisovali názvy ulic, diskutovali s vojáky, šířili letáky a pomáhali udržovat vysílání rozhlasu a televize. Československá televize například už ráno 21. srpna zahájila mimořádné vysílání a postupně vznikala provizorní vysílací pracoviště na různých místech Prahy.
Den poté: Vysočanský sjezd
Dne 22. srpna 1968 se v prostorách ČKD ve Vysočanech uskutečnil mimořádný sjezd KSČ. Původně měl být XIV. sjezd strany svolán až na září. Invaze však jeho konání dramaticky urychlila. Zvolení delegáti se rozhodli sejít navzdory okupaci a vytvořili tak politickou platformu, která měla pokračovat v reformním kurzu.
Delegáti odsoudili vpád vojsk Varšavské smlouvy a zvolili nový Ústřední výbor KSČ, v němž už neměli zastoupení nejvýraznější představitelé konzervativního a prosovětského proudu. Alexandra Dubčeka, který byl v té době odvlečen do Sovětského svazu, v čele sjezdu zastupoval Věněk Šilhán.
Místo nebylo vybráno náhodně. ČKD představovalo jeden z nejvýznamnějších průmyslových komplexů Prahy a dělnické prostředí mělo v tehdejší politické rétorice mimořádnou symbolickou váhu. Důvod byl ale také ryze praktický – bylo potřeba najít prostor schopný pojmout sjezd v tak velkém rozsahu. Zúčastnilo se jej 1192 delegátů.
Dějiště Vysočan
Na událostech roku 1968 je proto pozoruhodný jeden paradox. Ještě několik týdnů před invazí se právě z Vysočan ozýval hlas, který mohl sovětskému vedení sloužit jako důkaz podpory jeho politiky. Dopis 99 Pragováků byl zveřejněn v Pravdě a prezentován jako stanovisko československých pracujících.
O pouhé tři týdny později se však ve stejném průmyslovém prostředí konal Vysočanský sjezd, který sovětskou invazi odmítl a postavil se za reformní vedení KSČ. Jeho závěry však neměly dlouhého trvání. Pod sovětským tlakem bylo později označeno za nelegitimní a v roce 1969 anulováno.
Vysočany tak v srpnu 1968 představovaly mnohem víc než jen kulisu historických událostí. Byly jedním z míst, kde se tehdejší Československo rozhodovalo o své budoucnosti. Právě zde, uprostřed průmyslového areálu ČKD, se v prvních dnech okupace pokusila část československé společnosti zachovat kontinuitu reformního procesu. A možná právě proto má dnes smysl připomínat si rok 1968 nejen jako velké dějiny Československa, ale také jako příběh konkrétních míst. Vysočany byly tehdy jedním z nich.
Zdroje:
Květy, 1968/18
Sedm pražských dnů. 21.–27. srpen 1968. Rok vydání: 1990. Nakladatelství Academia
https://1968.rozhlas.cz/vysocansky-sjezd-ksc-7578515