Historie polyfunkční budovy na adrese Drahobejlova 945/48 v pražské Libni je pevně spjata s průmyslovým rozvojem Vysočan a s výstavbou pražského metra. Celá tato lokalita byla po desetiletí doménou strojírenského gigantu ČKD, což se výrazně propsalo i do podoby tehdy budované stanice metra linky B, dnešní Českomoravské.
S výstavbou úseku II.B (uvedeného do provozu v roce 1990) se totiž kromě samotné stanice stavěly i okolní objekty a upravoval se veřejný prostor v souladu s tehdejším územním plánem a urbanistickou studií „Libeň – Vysočany“ z roku 1987, jejímž cílem bylo dotčenou oblast zásadně přeměnit. U vestibulu tak vznikla budova, která zajišťovala zdravotní péči pro tisíce tehdejších zaměstnanců. Dne 29. prosince 1988 vydal Útvar hlavního architekta hlavního města Prahy klíčové územní rozhodnutí o umístění stavby s názvem „Sdružený objekt Závodního ústavu národního zdraví ČKD Praha a Dopravních podniků Praha“.
Architektonický návrh
Architektonický návrh, který vypracoval Stavoprojekt Brno, reagoval na okolní zástavbu. Novostavba měla za úkol pohledově i dispozičně uzavřít stávající blok obytných domů a navázat na uliční čáru ulic Ocelářská a Drahobejlova. Objekt byl navržen jako šestipodlažní s plochou střechou a jedním suterénním podlažím vyhrazeným pro garáže. Významným urbanistickým prvkem bylo řešení parteru.
Přízemí budovy sloužilo jako pěší nástupní prostor do areálu ČKD Praha a zároveň se otevíralo do nově vzniklého atria. Toto atrium, oživené parkovou úpravou se vzrostlými stromy a lavičkami, přirozeně propojovalo výstup z metra, podnikovou vrátnici a samotné zdravotnické zařízení. V přízemních prostorech našla své místo také lékárna, prodejna lahůdek a samoobslužná jídelna.
Z technického hlediska musela být budova napojena na stávající inženýrské sítě v ulicích Drahobejlova a Ocelářská, konkrétně na vodu, kanalizaci, plyn, telefon a elektřinu ze suterénní trafostanice. Zajímavě bylo vyřešeno vytápění: v první fázi mělo být provizorně zajištěno z horkovodního zdroje v závodě ČKD Libeň. Počítalo se však s tím, že kolem roku 1995, po vybudování veřejného horkovodu v oblasti, bude celý objekt přepojen na centralizované zásobování teplem. Celkové investiční náklady dosáhly na tehdejší dobu vysoké částky 73 137 000 Kčs, přičemž samotná výstavba probíhala v letech 1989 až 1992.
Po roce 1989
Společenské změny po sametové revoluci, následná privatizace i postupný útlum výroby v ČKD však původnímu záměru budovy nepřály. Centralizovaný systém ústavů národního zdraví (OÚNZ a ZÚNZ) byl v průběhu roku 1991 legislativně zrušen a zdravotnická zařízení získávala samostatnou právní subjektivitu. Budova tak brzy ztratila svou původní funkci závodního sanatoria a zdravotního střediska pro průmyslové dělníky. Na přelomu milénia prošel objekt adaptací pro potřeby státní správy a na dlouhé roky se stal sídlem finančního úřadu. Tam, kde se dříve nacházely lékařské ordinace a zázemí pro zaměstnance dopravy a strojírenství, si tak nakonec tisíce obyvatel Prahy vyřizovaly své daňové povinnosti.
Zdroje:
časopis Architektura ČSR, rok vydání: 1989
Rozhodnutí o umístěni stavby z 29. 12. 1988, Útvar hlavního architekta hlavního města Prahy
Pražské metro: Čtvrtá dimenze velkoměsta. Rok vydání: 1990