Karlín průmyslový
Doba trvání: 1,5 hodiny
Počet zastávek: 9
Délka trasy: 2,5 km
Průmyslová historie Karlína se začala psát v 19. století, kdy se tato oblast díky své výhodné polohou u řeky a v blízkosti centra města proměnila v první plánované předměstí Prahy. Během 19. a začátku 20. století se Karlín stal význmaným průmyslovým uzlem Prahy, kde vyrostly továrny všeho druhu. Bleskový rozvoj infrastruktury podporovala přítomnost přístavu i železnice. Za socialismu byla údržba historických továren i obytných domů zanedbávána, mnohé provozy zastarávaly a čtvrť postupně získala nálepky zanedbaného, šedivého a znečištěného dělnického revíru. Poslední největší provoz – ČKD Dukla – skončil na přelomu milénia.
Zásadní obrat v historii Karlína přinesly ničivé povodně v roce 2002, které sice čtvrť devastovaly, ale zároveň otevřely cestu k její masivní a rychlé transformaci. Dnešní Karlín je výjimečným příkladem urbanistického revitalizace, kde se původní industriální architektura citlivě propojuje s moderní architekturou.
Trasu si můžete projít sami za pomocí plánku a popisků jednotlivých budov, nebo se zaregistrovat na komentovanou vycházku, kde vám ukážeme i některá zákoutí, která byste možná jinak nenašli.
1. ČKD Dukla – soustružna
Společnost vznikla roku 1872 spojením strojírny Breitfeld a Evans s Daňkovou strojírnou, přičemž významným výrobním centrem v Pernerově ulici se stala někdejší „Daňkovka“. Areál prošel v průběhu 19. a 20. století řadou stavebních úprav a rozšiřování, které vyvrcholily vybudováním nových hal ČKD i reprezentativní správní budovy z 30. let. Součástí komplexu byla také sousední budova v Křižíkově ulici s charakteristickým štítem, sloužící mimo jiné jako soustružna od roku 1909.
V letech 1999–2000 byla někdejší soustružna a později střižna plechů přestavěna pro administrativní účely pod názvem Corso Karlín podle návrhu Ricarda Bofilla a Pierra Carniauxe.
2. Palác Karlín
Palác Karlín, původně reprezentativní správní budova akciové společnosti ČKD, vznikl ve 30. letech 20. století na rohu Thámovy a Křižíkovy ulice podle návrhu architekta Václava Nekvasila. Vznešená funkcionalistická stavba s charakteristickou fasádou nahradila starší ubouranou část továrního areálu a sloužila jako administrativní srdce celého podniku. Na přelomu tisíciletí prošel objekt zásadní rekonstrukcí pod vedením světově uznávaného architekta Ricarda Bofilla, který budově navrátil původní eleganci a doplnil ji moderními prvky.
3. Forum Karlín – původní kotlárna
Multifunkční komplex Forum Karlín v Pernerově ulici vznikl v místě původní průmyslové haly Kotlárny koncernu ČKD, kde se počátkem 20. století vyráběly parní kotle a turbíny. Původní historický objekt vznikl mezi lety 1889 a 1891, kdy jej stavitel Josef Blecha přestavěl pro Akciovou společnost strojírny, dříve Breitfeld a Daněk.
Novodobé architektonické řešení celého novodobého areálu navrhl renomovaný španělský architekt Ricardo Bofill ve spolupráci se studiem AED project, přičemž výstavba proběhla v letech 2011–2014. Součástí projektu se stala jak rekonstrukce historického objektu, tak novostavba s prosklenou fasádou a prostornou vnitřní pasáží.
4. Podniková elektrárna
Podniková elektrárna vznikla roku 1901 podle projektu inženýra Jana Pošmourného v součinnosti s vysočanskou Kolbenovou továrnou, přičemž samotné budovy kotelny a strojovny postavil známý průmyslový stavitel Viktor Beneš na místě starší Fischelovy olejny.
Architektonicky pozoruhodný soubor dvou kolmo postavených zděných hal s litinovými sloupy, ocelovými krovy a charakteristickými segmentovými okny sloužil potřebám podniku a pozdějšímu koncernu ČKD Dukla až do počátku 90. let 20. století. V roce 2005 prošly obě památkově hodnotné stavby zdařilou konverzí – kotelnu (čp. 632) přetvořil architekt Claudio Silvestrin, zatímco sousední strojovna (čp. 635) získala nové využití díky projektu karlínského ateliéru A69 – architekti (Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig).
5. Skladiště a opravny továrny Aero
Bývalá budova servisu a autosalonu letadlovky Aero v Šaldově ulici vznikla v letech 1933–1934 jako reakce na úspěch legendárních malých automobilů značky Aero. Funkcionalistický projekt navrhla architektonická dvojice Jindřich Freiwald a Jaroslav Böhm, přičemž samotnou stavbu realizoval významný karlínský stavitel Josef Blecha.
Naprosto identický objekt se nachází ve Vysočanech vedle dnešní stanice metra Kolbenova.
6. Hostinec U Zábranských
Hostinec U Zábranských v Křižíkově ulici se do dějin zapsal jako centrum levicového dělnického hnutí a komunistických agitátorů, z nichž vzešla radikální skupina okolo Klementa Gottwalda – takzvaní „karlínští kluci“.
Dynamika místa se výrazně proměnila v divokých 90. letech 20. století, kdy se hospoda stala jednou z nejobávanějších základen a srazů pražského hnutí skinheads. Pravidelně se zde scházela extrémní pravice, což vedlo k četným potyčkám s policií. S postupnou gentrifikací Karlína a proměnou celého sousedství se však i U Zábranských profil podniku zcela změnil.
7. Továrna Tesla Karlín
Původní průmyslový areál v dnešní Sokolovské ulici založil roku 1892 český vynálezce František Křižík, který přestavěl někdejší rafinerii cukru na továrnu specializovanou na výrobu zařízení pro elektrárny a elektrických tramvají. Ve 30. letech 20. století převzal závod německý koncern Siemens-Halske se zaměřením na telefonní přístroje, z něhož po poválečném znárodnění vznikl národní podnik Tesla.
Významné elektrochemické a sdělovací provozy zde fungovaly po celou druhou polovinu 20. století, přičemž objekt byl v letech 1995–1997 podle projektu Ateliéru Aulický přestavěn na moderní Administrativní centrum Karlín.
8. Nádraží Rakouské severozápadní dráhy
Nádraží na Rohanském ostrově vzniklo v 70. letech 19. století jako koncová stanice odbočky Rakouské severozápadní dráhy vedoucí z Lysé nad Labem přes Vysočany do Prahy. Přestože byla celá železniční trať z Vysočan na Těšnov v 80. letech 20. století definitivně zrušena a kolejiště bylo postupně smazáno novou výstavbou, některé původní drážní objekty a stavby na Rohanském ostrově se dochovaly do současnosti.
9. Vozovna Karlín
Vozovna Karlín vznikla v roce 1893 jako nejstarší zděná tramvajová vozovna v Praze, přičemž nahradila původní dřevěné zázemí první pražské koňky z roku 1875. Svému původnímu účelu sloužila až do roku 1951, načež našla využití jako garáže a skladiště. V roce 1997 prošel památkově hodnotný objekt rekultivací podle projektu architekta Pavla Mansfelda a byl adaptován na prodejnu automobilů.
