Váš košík je aktuálně prázdný!
Stále se v rodokmenu jednoho z největších strojírenských podniků vyskytují nepřesnosti. Zejména ve druhé polovině minulého století, a tak je třeba některé údaje uvést na pravou míru. Tento příspěvek si klade za cíl opravit a upřesnit některé často chybně uváděné informace.
Na úplném počátku stáli karlínský starosta Josef Götzel a Čeněk Daněk. Ti zakoupili strojírenský závod, který pod názvem Daněk & Co. vyráběl především stroje pro cukrovarnický průmysl. Daněk tehdy působil jako konstruktér u firmy Breitfeld & Evans a snažil se postavit na vlastní nohy. Po několika úspěšných letech svého bývalého zaměstnavatele odkoupil a vznikla tak společnost Breitfeld, Daněk a spol.
Čeněk Daněk mezitím odchází z podnikání a usazuje se na venkově. Jeho společnost Breitfeld & Daněk na konci 90. let 19. století kupuje salmovské železárny a slévárny v Blansku a také továrnu ve Slaném, které se později stávají nedílnou součástí ČKD. Na scénu také mezitím vstupuje průmyslník Emil Kolben, který v roce 1896 zakládá ve Vysočanech Elektrotechnickou továrnu. O dva roky později do ní kapitálově vstupuje Živnostenská banka.
Mezitím nedaleko založil stavební podnikatel Václav Nekvasil stejnojmennou firmu. Hovoříme o druhé polovině 60. let 19. století. V roce 1869 vznikla Živnostenská banka, která později sehrála významnou roli v podpoře českého průmyslu. O dva roky později Václav Nekvasil spoluzaložil První českomoravskou továrnu na stroje. Není bez zajímavosti, že již předtím spolupracoval s Daňkem na stavbě cukrovarů v českých zemích.
Na cestě k fůzi
Českomoravské strojírny v té době dále rozšiřují výrobu a získávají řadu zakázek. Staví mosty (díky převzetí mostárny z Kladna), vyrábějí lokomotivy a v roce 1907 ve spolupráci s Ringhofferem zakládají automobilku Praga. Zvažovali také o převzetí automobilky Laurin & Klement, z čehož však nakonec sešlo, a do Mladé Boleslavi vstoupil průmyslník Škoda.
Ringhoffer se ale ze společného projektu brzy stahuje, neboť nesplňuje jeho očekávání, zatímco Českomoravská pokračuje ve výrobě. Zajímavostí je, že smíchovští Ringhofferové po první světové válce (v roce 1926) kupují automobilku v Kopřivnici, která se následně přejmenuje na Ringhoffer-Tatra. Kromě toho se stávají největším výrobcem vagónů na světě.
Vraťme se ke vzniku ČKD. V roce 1921 dochází ke sloučení Českomoravské strojírny s Kolbenovou elektrotechnickou továrnou. Nově vzniklý podnik zaměstnává přibližně pět tisíc pracovníků. Tovární areál ve Vysočanech se rozrůstá, staví se nové haly, slévárny a celý region zažívá výrazný průmyslový rozvoj. O šest let později se podnik spojuje s Daňkovkou, čímž vzniká gigant ČKD, který směle konkuruje Škodovým závodům v Plzni.
Zestátnění a nové směřování
Zestátnění se po válce nevyhnou žádné velké podniky a ČKD se tak transformuje na ČKD národní podnik. Vznikly tři hlavní větve: ČKD Sokolovo (v Libni), ČKD Stalingrad (ve Vysočanech) a ČKD Slaný. Později přibyla ještě ČKD Dukla (původní Daňkovka). Názvy závodů byly inspirovány významnými bitvami druhé světové války. Automobilka Praga se od koncernu oddělila a začala fungovat jako samostatný podnik pod názvem Automobilové závody Klementa Gottwalda. Tím došlo k odstranění duplicit ve výrobě i administrativě.
V důsledku zjištěné neefektivity v centrálně řízených podnicích, které spadaly přímo pod ministerstvo, došlo v roce 1958 ke změně organizace národního hospodářství. Byly vytvořeny tzv. výrobně hospodářské jednotky (VHJ), v nichž podniky se stejným nebo podobným výrobním zaměřením, působící na stejném trhu, nově podléhaly mateřskému podniku, který je přímo řídil. Vzniká tak VHJ ČKD Praha. Patřily sem například i Atmos Žandov, Hefa Praha, apod.
Počátkem šedesátých let dochází k rozdělení ČKD Stalingrad na tři samostatné části: Elektrotechniku, Slévárny a Trakci. Do koncernu ČKD je zároveň začleněna i smíchovská vagónka Tatra (původní Ringhofferka) a rovněž podnik Jawa v Nuslích, z něhož vzniká nový závod specializovaný na výrobu polovodičů (ČKD Polovodiče).
Organizační změny a zahrniční obchod
Za účelem efektivnějšího exportu výrobků a širšího zapojení do mezinárodního obchodu vznikají koncem šedesátých let tzv. podniky zahraničního obchodu. Pro ČKD měly klíčový význam zejména společnosti Pragoinvest, Škodaexport a Intersigma.
Koncem osmdesátých let dochází k další změně organizační struktury, kdy podnik přechází na formu ČKD Praha, kombinát. Již ale o necelé dva roky později, po pádu komunistického režimu, se transformuje na akciovou společnost ČKD PRAHA, a.s.
Po roce 1989 a zhodnocení
V roce 1994 vstupuje do společnosti firma Inpro, avšak už o čtyři roky později dochází k bankrotu celého holdingu. Některé provozy ještě určitou dobu přežívaly, ale šlo již jen o labutí píseň slavné značky. ČKD DIZ skončilo v insolvenci v roce 2016, ČKD Blansko ukončilo svou činnost v roce 2024.
Jak ukazuje tento chronologický přehled, druhá světová válka znamenala zásadní zlom pro jinak velmi slibně se rozvíjející československý průmysl. Ve dvacátých letech například Emil Kolben navázal úzkou spolupráci s americkou společností Westinghouse. Z jejich společných projektů a patentů čerpala ČKD ještě i v prvních letech po znárodnění. Pokud by tento vývoj nebyl násilně přerušen a někdejší průmyslníci mohli pokračovat ve své činnosti, mohl být dnes koncern ČKD světovým lídrem v oboru.
Nelze však říci, že poválečné zestátnění mělo výhradně negativní dopad, jak bývá často prezentováno. Ačkoliv se ČKD a obecně celý československý průmysl orientoval převážně na Sovětský svaz, podnik zároveň navázal na předválečný výrobní program a v mnohém jej rozvíjel. Stal se největším výrobcem tramvají na světě, podílel se na technologickém vybavení jaderných elektráren, pražského metra, a vyrobil tisíce lokomotiv, které dodnes spolehlivě slouží v extrémních podmínkách na Blízkém východě nebo v odlehlých oblastech Sibiře.
Uplynulých osmdesát let od konce druhé světové války si zaslouží střízlivou a věcnou reflexi. Je nepochybné, že komunistický režim svou ideologickou a administrativní rigiditou často dusil inovaci, brzdil přirozený vývoj podnikatelského prostředí a deformoval tržní motivace. Na druhé straně však nelze opomíjet technické úspěchy a rozsah výroby, jichž ČKD i za těchto podmínek dosáhlo. Právě v napětí mezi těmito protikladnými silami – mezi technickou schopností a systémovým omezením – vzniká plastický obraz československého průmyslu, v němž se střídají jak inspirativní příběhy lidské vynalézavosti, tak příklady promarněného potenciálu.