Váš košík je aktuálně prázdný!
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se postavení římskokatolické církve výrazně proměnilo. Z instituce úzce spjaté s habsburskou monarchií se stala organizací, která musela nově definovat své místo v demokratickém a sekulárním státě. Tuto transformaci provázely protikatolické nálady ve společnosti. V roce 1920 navíc vznikla Československá církev, což dále oslabilo pozici katolické církve.
Veřejné postoje vůči církvi byly rozmanité. Zatímco část obyvatelstva, zejména ve městech, se od církve odvracela, na venkově si uchovávala silnou roli. Církev se snažila adaptovat na nové poměry a hledala způsoby, jak oslovit moderní společnost.
Svatyně Krista Krále
Tato snaha se odrazila také v oblasti sakrální architektury. V období první republiky vznikala nová církevní stavba ve stylu modernismu a funkcionalismu, jež vyjadřovala snahu o modernizaci a přiblížení se současným estetickým trendům. Příkladem může být kostel sv. Augustina v Brně, navržený architektem Vladimírem Fischerem a postavený v letech 1930–1935.
Ani Vysočany ale nezůstaly pozadu. Krásným příkladem je Svatyně (dnes kostel) Krista Krále ve Vysočanech, postavená v letech 1929–1930 podle návrhu inženýra Bedřicha Vrzala. Tato funkcionalistická stavba je skryta uvnitř bloku činžovních domů mezi ulicemi Kolbenova, Špitálská, Zákostelní a Nemocniční, přístupná pouze průchodem skrz dům čp. 658.
Architektonicky je kostel jednolodní plochostropá stavba s vystupujícím pravoúhlým kněžištěm a věžičkou. Interiér zdobí sochařská výzdoba Damiána Pešana, který vytvořil sochy Krista Krále, sv. Petra, sv. Pavla a dalších světců. Malby, včetně Křížové cesty a obrazů sv. Václava a Panny Marie, jsou dílem Zikmunda Rudla .
Výstavba kostela byla výsledkem úsilí Kostelního spolku, založeného v roce 1923, který usiloval o zřízení římskokatolického svatostánku ve Vysočanech. Původní pozemek, darovaný dominikánským řádem, byl městskou radou odmítnut. Nakonec byl spolku prodán současný pozemek s podmínkou, že před kostelem bude postaven činžovní dům, aby kostel nebyl viditelný z ulice. Tato podmínka odrážela tehdejší protikatolické nálady a snahu o minimalizaci církevní přítomnosti ve veřejném prostoru.
Není také bez zajímavosti, že kostel hrál svoji roli v rámci květnovýh náletů na vysočanské a libeňské provozy v roce 1945.